Jsem přesvědčena, že je naší povinností podílet se na humanitární pomoci

Liknavý postoj české vlády k přijetí syrských uprchlíků ukazuje, jak nám chybí věcná zahraniční a imigrační politika.

Celá veřejná diskuse o islámu a přijetí či nepřijetí uprchlíků za Sýrie je dle mého názoru zcela nedůstojná. Lidově řečeno, míchají se jablka s hruškami. Za takto špatně započatou diskusi dávám vinu především naší vládě, která měla zaujmout jasný postoj a říci občanům, jak se Česká republika hodlá podílet na humanitární pomoci. Zároveň má mít koncepci, jak se staví k extremismu a vlivu islámu. Tím, že otálela, oháněla se různými referendy a neuměla představit svoji jasnou strategii, dala prostor mnohým osobám vyjadřovat se k něčemu, čemu evidentně vůbec nerozumí. Jsem přesvědčena, že je naší povinností jako vyspělého evropského, civilizovaného státu podílet se na humanitární pomoci. Otázkou je, jakou formu pomoci zvolit, tak aby byla pro Českou republiku únosná a to jak finančně, tak společensky. Je potřeba mít jasné odpovědi na otázky, které klade předseda Petr Fiala: „Jaké množství uprchlíků jsme skutečně schopni přijmout a integrovat, jak zamezíme zneužití pomoci a bude vypadat jejich vlastní integrace v našich podmínkách.“ Tuto odpověď, podloženou fakty a ekonomickými čísly nám vláda nedala a tím nechala prostor k naprosto nemístným přestřelkám v médiích o počtech uprchlíků, jako bychom se bavili o nějakých neživých věcech, a ne o lidech. Přitom existuje řada významných institucí, které disponují odbornými analýzami, jak tyto věci řešit nebo minimálně obsahují doporučení. Zároveň tyto organizace pracují v konfliktních oblastech, takže mají i praktickou zkušenost. Jak je tedy možné, že Ministerstva zahraničí a vnitra naprosto selhávají, tápou, místo toho, aby nabídla konkrétní rozumná řešení? 

Co považuji za nutné je za prvé, aby Česká republika měla  přistěhovalecké zákony, které se budou  umět  vypořádat s cizinci, kteří do našeho státu nepřišli nebo nepřicházejí s čistými úmysly. A za druhé považuji za zcela nezbytné se oprostit a říct jasné STOP celoevropské zeleno-socialisticko-sociální doktríně o multikulturalismu, povinností Evropy neustále někoho integrovat a zabezpečovat všem sociální jistoty. Právě tyto falešné naděje způsobuj í radikalizaci u všech zúčastněných stran .  Tento zcela fanatický multikulturalismus   upozaďuje  naši  evropskou kulturu a  paradoxně,  tím dává prostor nacionalistům a extrémistům. Všechny integrační a sociální programy stojí Českou republiku desítky miliónu ročně , které by mohly být investovány daleko užitečněji . Čemu hlavně  vůbec  nerozumím je , proč bychom měli integrovat někoho, kdo přijel dobrovolně žít do České republiky? Pokud si někdo vybere Českou republiku, tak předpokládám, že se chce i sám integrovat, naučit se česky a žít zde podle českých zákonů a zvyků. A pokud tomu tak není, neměl by mít v naší společnosti místo.

Česká republika má i nadále zůstat otevřenou zemí pro všechny cizince, bez ohledu na víru a rasu, kteří chtějí žít podle českých zákonů, pracovat, vzdělávat se, vzdělávat své děti a respektovat český národ, jeho historii a kulturu. Naopak musíme mít takové zákony a mechanismy, abychom se uměli rychle vypořádat s těmi, kteří naše zákony porušují, chtějí zneužívat sociální systém, chtějí nám implementovat své zvyky a měnit náš životní styl. Zároveň ale nedovolme,  aby nemístné a nedůstojné diskuse zesměšňovali Českou republiku, aby naši spoluobčané-cizinci, kteří zde s námi žijí, poctivě pracují a vytvářejí hodnoty, měli pocit méněcennosti a nepřátelství.